Něco málo o mně
Umím česky a anglicky, trochu se domluvím v několika dalších jazycích.
Smát se, miluji smích.
Umím vařit, jezdit na kolečkových bruslích a kole, plavat, hrát kulečník a mariáš, kuželky i pétanque.
Dát někomu klidně do nosu, když si to zaslouží.
Zpívat ve sklípku u dobrého vína.
Mám rád
Svobodu, cestování, hory, moře. Selský rozum a zdravý úsudek. Miluju naši zem, ale i Austrálii a Velkou Británii. Zvlášť rád mám Provence a Zermatt.
Kvalitní muziku - klasickou i Rock.
Historii, obrazy, divadlo, knihy, staré věci, čisté boty.
Vůni heřmánku, lipového květu, ovoce, sena, pečeného selete, pořezaného dřeva, čerstvého pečiva ...
Dobré jídlo - vařil jsem v Sydney i Londýně, takže mohu porovnávat.
Víno - spíš suché, ladné a harmonické a určitě raději bílé než červené, ale i dobré červené je vlastně fajn.
Pivo – správně vychlazené, dobrou single malt whisky a rum.
Inteligentní humor.
K čemu mám odpor
K rapování - čím víc sprostý je člověk, tím je lepší zpěvák?!
K podivné "etnické" hudbě, která se nám prý musí líbit.
K primitivním »celebritám« hřejícím se na výsluní toho nejhoršího bahna a špíny.
Osobně mám dojem, že jsme v kultuře, ale hlavně v kulturnosti, zařadili zpátečku.
Životní postoj
Jsem člověk, který se nebál jít poznat život z té drsnější stránky, kde není všechno předem dané a nalinkované.
Pokud neexistují lidé, kteří by vás nenáviděli a pomlouvali, tak děláte něco špatně!
Práce - skoro jako by to dnes bylo v Čechách, v Evropě, sprosté slovo. Množství dnešních lidí si představuje štěstí jako stomilionovou výhru v loterii, nebo manželství s miliardářem.
Jenže... Penězi si žádnou úctu nekoupíte. Peníze jsou zoufale málo na to, aby sloužily jako váš jediný cíl. Blb, i když zbohatne, zůstane vždy blbem. Jen bude blbem s penězi.
Zda jsem vlastenec?
Nevím, zda jsem vlastenec.
Odešel jsem, protože jsem chtěl vystudovat něco, co u nás doma studovat nešlo.
Žil jsem v několika státech a dokázal jsem se prosadit. Ale než mě někam přijali, musel jsem mít vízum, doložit svůj čistý trestní rejstřík. Musel jsem se naučit dobře jazyk, znát zvyklosti, morálku, etiku a zákony. Za vlastní peníze si zaplatit školy v Sydney a Londýně.
Nikdo mi nic nepardonoval kvůli tomu, že jsem imigrant. Naopak, musel jsem prokázat, že jsem přínosem pro společnost. Musel jsem si sám nalézt práci, bydlení a platit daně. Musel jsem se začlenit. Musel jsem se integrovat. Musel jsem být lepší než „domorodci“ ze zemí kde jsem žil. Nemám tedy rád svoji vlast jen proto, že jsem nepoznal nic jiného, a neuspěl bych jinde.
Být hrdým Čechem neznamená naparovat se činy či dovedností jiných, ale být hrdý na své kořeny. Na historii, kulturu, zvyky, krajinu. Jsou místa v Čechách, kde znám každý kámen, a když ho někdo otočí, tak to poznám. Do této země jsem se narodil a vím, že ji je nutno s láskou opečovávat, a ne ji darovat neřádům. Vyjádřením svobodné vůle je cítit silnou sounáležitost s vlastí, a nebo necítit - někteří se stydí za svůj původ. Ale protože, já jsem hrdým Čechem, tak svoje životní zkušenosti mohu předat jiným.
Proč vlastně je zde tato stránka
Naleznete zde moje články, úvahy, fejetony, překlady a moje knihy. Budu vydávat knihy takové, které dle mého názoru osloví čtenáře. Zda pouze v malém nákladu, a nebo naopak nebudu stíhat dělat dotisky, o tom nechť rozhodnou čtenáři.
Bohužel
jsem totiž nenalezl žádné nakladatelství, které by bylo ochotno, případně schopno, publikovat rukopisy některých autorů a moje, za podmínek, které jsme potřebovali.
Vážení čtenáři, jsem zde pro vás. Jsem zde proto, aby jste vy měli možnost přečíst si i knihy, které vám některé nakladatelství z nějakého důvodu nechtěli a nebo nemohli předložit ke čtení.
Takže vážení kolegové a kolegyně, pokud budete mít třeba rukopis uschovaný doma v šuplíku a lámete si hlavu co dál s rukopisem, který jste napsali. A pokud chcete předložit své dílo ostatním.
Sestavil jsme pro vás, jakýsi návod. Zde nahoře v »Podpoře pro autory« je jakási osnova, jak postupovat, aby se váš rukopis stal knihou. A aby se dostal mezi čtenáře.
Přeji Vám kolegyně a kolegové k Vaší tvorbě hodně úspěchů, jasnou mysl, dobrou inspiraci a kus potřebného štěstí.
Mimochodem, jedni z nejslavnějších spisovatelů byli vydavateli odmítáni. Protože se nesnažili zavděčit se všem. Jejich později slavná díla byla posouzena jako brak, nesmysl, utopie, nebo jako neprodejný autorský sen. A přesto jejich díla vyšla v milionových nákladech.
Václav Řehák