Václav Řehák
Nebál jsem se jít do světa, kde není vše předem jasně dané a nalinkované, a poznat život i z té drsnější stránky. Je důležité jít ke kořeni problému. Spisovatel a cestovatel, narozen za minulého režimu v Československé republice. Více se o mě dozvíte na úvodní stránce tohoto webu, kde jsem poodhalil něco málo o mně.
Mimo to, co jsem o sobě napsal, přidávám ještě, že rád chodím pěšky. Lidé málo používají, ke své vlastní škodě, svoje vlastní nohy. Mám rád seznamovat se jinými kraji a tamní kulturou lidí a zemí.
Mám rád
Klid a pohodu
Svobodu, mojí ženu, cestování, hory, moře.
Selský rozum a zdravý úsudek
Kvalitní muziku - klasickou i rock
Historii, obrazy, divadlo, knihy, staré věci, čisté boty.
Vůni heřmánku, lipového květu, sena, pečeného selete, pořezaného dřeva, čerstvého pečiva.
To žádné parfémy nedokáží napodobit!
Dobré jídlo - vařil jsem v Sydney i Londýně, takže mohu porovnávat.
Víno - spíš suché, ladné a harmonické, a určitě raději bílé než červené.
Ale i dobré červené dokáže vykouzlit nezapomenutelné okamžiky.
Pivo – správně vychlazené a dobrou single malt whisky.
Inteligetní humor
Umím
Česky a Anglicky.
Ještě se trochu domluvím v několika dalších jazycích.
Smát se, miluji smích.
Umím vařit, jezdit na kolečkových bruslích a kole, plavat, hrát kulečník a mariáš, kuželky i petanque.
Dát někomu klidně do nosu, když si to zaslouží.
Zpívat ve sklípku u dobrého vína.
Moje tchýně má čich na prachy. Je v tomto oboru lepší než policejní pes, slavný Šarik od tankistů a legendární kolie Lassie dohromady. Stačí, aby někde uslyšela povědomý šustot peněz, ucítila jejich vůni, nebo i jen předpokládala jejich přítomnost, a již jede.
Možná je to způsobeno tím, že je dřív opravdu neměla. Ale řekněte mi upřímně, kdo jich máme dost?!
Moje tchýně dokonale, ve spolupráci se svým potomstvem, oškubala svoje zetě. Ne jednoho, ale všechny.
Každopádně se po tomto výkonu ještě nestydí naříkat, že se k ní osud zachoval zle, a že ostatní mají k její osobě neoddiskutovatelné povinnosti.
Moje tchýně je člověk, který vidí věci přesně tak, jak je chce vidět. Nastavila si svůj vlastní hodnotový systém a podle něj se řídí. Musím ovšem po pravdě uznat, že systém: kašli na všechny – urvi, co můžeš, rozhodně funguje.
Pravda je, že to morální hledisko zde drobátko skřípe. Lidské vztahy z dlouhodobější perspektivy jsou v troubě. Ale ona má. Má, a ostatní nemají.
Moje tchýně řeší celý svůj život pouze svoji osobu a lidé okolo ní jsou pouze prostředkem k tomu, aby se ona měla dobře.
Moje tchyně citově vydírá moji manželku – já jsem tě porodila, tak se o mě teď musíš starat. Já jsem na prvním místě!
Moje manželka si sice zanadává, ale sklopí hlavu a poslechne. Jde a poslechne, ačkoliv jsem jí mnohokrát upozorňoval na fakt, že takto to nefunguje. Že máme svoje vlastní dítě, o které je třeba se starat.
Důvod proč poslechne je ve hvězdách. Nejspíš proto, že ještě nemá dostatečně zvládnutý systém: kašli na všechny – urvi, co můžeš. Na rozdíl od jejích sourozenců, kteří ho ovládají dokonale. A kteří také ovšem na svoji matku pěkně zvysoka…, jak na placatý šutr. Třeba ho ale ještě vypiluje, například jako její sestra. Ta onen systém zvládá bravurně až mistrně.
Možná jde, však v tomto případě jde o extrémní závislost na matce, o citovou nezralost, o pokřivený pohled na svět. Nevím, nejsem psycholog.
Ovšem i postoj mojí tchýně k mužům vůbec, je úchvatný. Nenávistný, nepřátelský, jsou prý to původci všeho špatného a zlého. Ono předhazování každému muži toho, jak svinsky se zachoval její manžel, když odešel. Božínku, koho to zajímá? Copak mu kterýkoliv z dnešních chlapů radil, co má dělat?
Rozhodně není typ člověka do každého počasí. Když prší tak se musí schovat k někomu pod deštník. Ale ke komu, když svých chováním všechny kdo měli jen trochu rozumu od sebe vypudila? To ji nebrání zmařit životy těch, kteří jsou v její blízkosti, životy svých dětí.
Moje tchýně dokáže být milá, vstřícná a sympatická. Je jako med když se s ní člověk poprvé setká. O to drsnější je pozdější procitnutí do reality.
Nabízí se zde otázky, třeba zda je to jen krize morálních hodnot? Je to tím, že dnes dávají lidé na první místo peníze?
Ženě, která chtěla být slušná a věrná, starat se o rodinu. Je dnes a denně podsouváno: Staň se zlatokopkou, rozveď se, ober ho o peníze, vyhoď ho na ulici. Chlapa si ceň jen natolik, kolik ti může poskytnout peněz. Má přece povinnost se tebe starat, a ty máš právo na zábavu. Co s ním, když pořád jen maká a není doma. Jdi od něj. Jdi od něj, bude ti lépe.
Než ti ujede vlak!
Dělej kariéru, kašli na rodinu, buď nevěrná, spi s každým koho potkáš, užij si. S muži i se ženami, jednotlivě i v grupáči, neboj se půjdeš na potrat, užívej prášky.
Než ti ujede vlak!
To jsou přece tvoje práva, je to moderní. Emancipované tehdy, feministické dnes. Pokud se takto budeš chovat, naroste ti sebevědomí. Budeš se cítit výtečně a skvěle. Žijeme v 21. století a ne v nějakém středověku.
Než ti ujede vlak!