Hubou led neprorazíš

Vladimír Hlavsa

Satirický až ironický pohled na naše předválečné doby neslavné i úžasné, časy mírně vzdálenější, nedávné i na současnost. 
Od vzpomínek na časy, kdy nám soudruzi určovali co je dobře a co se nesmí, až po dnešek očima vypravěče Karla Brdi a jeho babičky.

Texty úsměvné i milé, ale také syrové a drsné tak, jako by je autor ostře řezal diamantem. 

ISBN 9-788090-871731
Kategorie Již vyšlo
Cena vč. DPH 286 Kč
Kniha je skladem
Vybrat  
Kniha 286 Kč
E-book 188 Kč
Top Novinka Tip!

Vladimír Hlavsa

Vladimír Hlavsa alias Karel Brďa se narodil jako Ježíšek 24.12.1965 a bohužel po krátké nemoci nás opustil 01.01.2019.

Dětství prožil jako jedináček s rodiči v Habartově na Sokolovsku. Vystudoval v AMÁTI Kraslice, obor výroby hudebních nástrojů. Dlouhá léta se této práci věnoval v již zaniklé společnosti Strunal Luby dříve známé pod názvem Cremona Luby.
Věnoval se organizaci dětských táborů. Zálibou byla četba. V jeho knihovně se většinou vyskytovaly knihy na téma staré Řecko a Antika.
Občas se dal i do malování obrazů. Olejem, tuží, tužkou.
Velice rád hrál na kytaru, proto se i často objevoval ve společnosti kamarádů, s kterými trávil veškerý volný čas.

Jako spisovatel se nenarodil, nebyl a ani se za spisovatele nepovažoval.
Byla by ovšem škoda, aby se nepodělil s ostatními čtenáři o své zážitky, částečně ze života a některé smyšlené.

Satirický až ironický pohled na naše předválečné doby neslavné i úžasné, časy mírně vzdálenější, nedávné i na současnost. 
Od vzpomínek na časy, kdy nám soudruzi určovali co je dobře a co se nesmí, až po dnešek očima vypravěče Karla Brdi a jeho babičky. 

Texty úsměvné i milé, ale také syrové a drsné tak, jako by je autor řezal diamantem.

Jméno Karel jsem dostal po dědečkovi a Brďa samozřejmě taky. A to proto, že děda se jako jediný postavil na odpor lidovým milicím v našem městě v roce 1948.

Když totiž zrovna pochodovali před jeho statkem, vyřítil se povozem plným sena přímo proti jejich průvodu. Jel pro porodní bábu, měla se právě narodit moje maminka.

Ani koně a ani milicionáři na střet nečekali. Dědu s povozem zastavili až za městem a splašení milicionáři se seřadili až večer v hospodě, ale tou dobou už bylo po převratu. Tak se aspoň zhulákali v místním šenku, který hned znárodnili.

Hospodského i se ženou vyhodili a hospodu dostal zasloužilý člen strany. Co na tom, že neuměl čepovat pivo a nakládat utopence. O to víc bylo jeho pivo uvědomělé.

Porodní bába přišla z druhé strany městečka, no a děda dostal dva roky natvrdo za pokus o imperialistické zvrácení komunistického převratu. Prostě hrdina našeho městečka.

Po návratu z kriminálu děda zjistil, že přišel o všechny krávy a pole. Celé odpoledne proseděl s hlavou v dlaních, popíjel cikorku a režnou. Večer se najednou vztyčil, oblékl se do svátečního obleku, ve kterém se ženil a prohlásil, že se jde utopit.

„Rybník nám nevzali, aspoň umřu ve svém“.

 

Už tenkrát byla babička absolutní kliďas. Dvě hodiny po dědovi se oblékla ona, vzala sáňky, sekeru a šla k rybníku. Vrátila se s dědou na sáňkách. Byl celý domlácený. Zapomněl, že je únor a rybník je ještě řádně zamrzlý. Asi po desátém skoku ze stavidla už zůstal bezvládně ležet na ledě. Zakrvácená hlava mu přimrzla k ledu a babička ho musela odsekat. Ten kus ledu na hlavě mu roztál až u kamen.

Když děda konečně rozmrznul, sundal nade dveřmi cedulku s nápisem: „Host do domu, bůh do domu“, a nahradil ji nápisem „Hubou led neprorazíš“, a vyhlásil partyzánskou válku bolševikům. Babičku vzal jako svého zástupce pro věci politické. Pak dopil zbytek režné a usnul. Už tenkrát babička věděla, že to bude válka zákeřná, dlouhá a neobejde se bez obětí. Uložila dědu do postele a šla k sousedce Mařce drát peří. Tenkrát se ještě spalo pod peřím.

Ráno si děda vzal sekeru a sáňky a vyrazil ke svému rybníku. Rozhodl se vylovit všechny kapry dříve, než mu seberou i rybník.  Prosekal led, nahodil udice a sítě a začal tahat jednu rybu za druhou. Čudla nečudla, bral všechno.

Do večera tak dojel do městečka několikrát a obdaroval spoustu sousedů rybou. Věřící i nevěřící sice neměli půst, ale ryba zadarmo se jim tenkrát hodila. Kuchyně v celém městečku smrděly rybinou po celý další týden.

Někteří sousedi, včetně dědy a faráře od té doby přestali jíst kapra a na Vánoce se věnovali vepřovým řízkům.

 

Na jaře si děda pořídil včely. Natruc.

„Hele Barborko, medu je dostatek, tak ho budeme prodávat.  Každá koruna dobrá“, tvrdil děda.

Babička zase tvrdila, že s tím bude víc práce než užitku.

„Neboj, udělám pojízdný včelín a budu ho vozit na nejlepší místa v okolí.“

Za měsíc měl děda včelín hotový, jen předseda JZD nemohl najít kola od valníku. V dubnu byl děda požádán místním spolkem včelařů, aby s nimi jel v prvomájovém průvodu. Alegorické vozy byly tenkrát v módě. Předseda spolku navrhoval, aby babička seděla nahoře jako včelí královna a on že bude převlečený za trubce. To babička rezolutně odmítla.

„Jednoho trubce mám doma,“ řekla babička a pohladila dědu po hlavě. Předseda tedy ještě navrhoval, že bude jako generalissimus Stalin a děda, že by mohl být Gottwald.

To zase zamítl děda s vážnou připomínkou. „Někdo musí řídit traktor, co to potáhne. Ty řidičák nemáš, tak musím já. Ty tam můžeš sedět a kynout. Teda kynout lidem okolo.“

Na 1. Máje bylo vše připravené. Předseda spolku včelařů namaskovaný jako Stalin seděl na včelíně, děda v traktoru a babička šla dát slepicím. Sluníčko svítilo, alegorické vozy připraveny.

Lidi s vlaječkami stáli povinně seřazení podél ulice, někteří se radši opili a zůstali doma. Představitelé města a strany stáli v tichosti připraveni mávat na tribuně. Stánek s párkama a pivem byl otevřen, místní dechovka u stánku byla taky připravena. Průvod mohl vyrazit.

Nevyrazil. Děda asi zapomněl zavřít česna a včelky zase ucítily teplo. Začalo včelí rojení.

Stalin byl popíchaný od včel první, takže vypadal spíš jako oteklý Číňan. Lidé se rozutekli a stánek s pivem zůstal bez obsluhy.

Představitelé města a strany čekali na tribuně ještě hodinu, než je to přestalo bavit. Šli teda vypít stánek bez obsluhy a hned potom do místní hospody.

Děda do večera sháněl roje včel a nazítří si pro něj zase přišli. Dostal rok natvrdo za úmyslné rozehnání socialistické oslavy a zesměšnění soudruha Stalina.

Babička se naučila během toho roku včelařit a taky péct bábovky. Naučila se taky zpaměti jízdní řády až do Plzně – Bory.