Důsledky pozitvní diskriminace, Brexit, Francouzsko – Německé spojenectví proti ostatním státům EU
středa, 6. března 2019

21_wouuu.jpg

Česko má nový fenomén – televizní seriál Most!. Herec Zdeněk Godla, který hraje jednu z hlavních rolí v seriálu, byl donucen se omluvit za svůj výrok, že je cikán. Prý se poučil a raději se bude označovat za Roma. Je namístě, aby se člověk omlouval za to, jak se označuje? Je termín „cikán“ urážlivý? Nebo je to celé důsledkem přehnané korektnosti?

Neviděl jsem ani jeden díl. Nemohu se vyjádřit k tomuto seriálu. Nerozumím však tomu, proč by se někdo měl omlouvat za označení, které bylo používáno staletí, a které je označením zavedeným a platným. Navíc, pokud tak dotyčný označí sám sebe. Je neskutečně trapné chtít zavést nové pojmenování pro tradiční označení určité skupiny obyvatel jen proto, že u někoho převádl pocit, že se jedná o pojmenování hanlivé a urážející.

Možná je na místě se ptát, proč někteří toto označení považují za urážlivé. Pokud si dobře vzpomínám, tak v písních se nezpívá „Kdo to byl? Róm černý Róm“, nebo „Rómský baron jsem já, mě každá Rómka zná…“, a třeba vyloženě hloupě zní „Rómská omáčka“. Skvělý sovětský film se jmenoval „Cikáni jdou do nebe“ a mohu vám potvrdit, že ve Velké Británii je znám termín Gypsy a neužívá se Róm. Ostatně Gypsy Kings jsou výteční muzikanté z Francie, takže opět žádní Rómové. Oslovení Cikáni je třeba užíváno i v Maďarsku, Polsku, Portugalsku, Švédsku… takže je minimálně k zamyšlení, proč je násilně lidem vnucováno jiné pojmenování. Ano, je to důsledek přehnané korektnosti.

Je dobře, že se otázka Romů otevírá v seriálu České televize? Může něco přinést?

Jistěže to může něco přinést. Přinese to víc naštvané lidi. Ona takzvaná pozitivní diskriminace je totiž stále diskriminací. Je naprosto lhostejno, zda to někdo myslí, nebo myslel dobře. V důsledku je to protěžování kohosi ne kvůli jeho dovednostem, znalostem, nebo schopnostem. Ale jen na základě etnicity. Což je špatně. Důsledky pozitvní diskriminace jsou zřejmé již u malých dětí, kdy vám dítě ze základní školy řekne, pokud jeho rodič parazituje na sociálním systému, že bude dělat to, co dělá táta nebo máma. Takže nedělat – brát sociální dávky.

Na západě, kde jsem roky žil, funguje „affirmative action“. To třeba znamená, že student, který nesloží přijímací zkoušky je přesto na školu přijat. Stačí, aby měl dobrou etnicitu, správný původ, správnou barvu, nebo správné protěžované vyznání. Jaké to má důsledky, a) populace hloupne, protože tito studenti nemají kapacitu na to, aby školu řádně, bez pomocných berliček a úlev, vůbec dokončili. b) Lidi jsou naštvaní oprávněně. To totiž není o srovnání šancí, ale jde o systém kvót. I když dítě bude blbé jako houpací kůň, bude později sedět v teple v kanclu na zadku. Jenže co důsledky, co tam bude dělat?! Pokud tedy zůstaneme u příkladu vzdělání.

Ono by však možná pro začátek stačilo, aby byl uplatněn stejný metr na všechny, stejné nároky i stejné povinnosti. Ano stejné povinnosti! Následně za nedodržování si povinností – tresty, sankce, kriminál. A že tam budou stát v pěti patrech na sobě?! Bohužel pokud vím, tak toto téma se zde probírá již desítky let, a každá změna, která byla provedena a naivními lidmi zaplacena, vedla téměř vždy ke zhoršení stavu. Takže uzavřu. Ano, přinese to víc naštvané lidi. 

Kolem brexitu se už namluvilo hodně. Velká Británie neví, co chce, Evropská unie Vekou Británii trestá a tak dále. Co říkáte na vyjednávání o Brexitu a na chování obou dotčených stran, jak Bruselu, tak i Velké Británie?

Vyjednávání o Brexitu je tak totálně zpackané, že nelze o žádném vyjednávání mluvit. Ze strany Velké Británie, která se snaží vystoupit „se ctí“, ale přitom tamní politici chtějí, aby v budoucnu Velká Británie byla i nebyla součástí EU. Takový kočkopes rozhodně není dobrý a přinese jen problémy. Zajímavé však je, že třeba katastrofické scénáře vykreslované pro Velkou Británii se zatím nenaplňují. Že to jsou spíše Francouzští a Holandští rybáři, kteří nebudou moci jezdit do teritoriálních Britských vod lovit sledě, a pokud by vlastně nebylo úmyslných naschválů ze strany pro Bruselských politiků a jejich snahy Velkou Británii "vydusit", mohla být už přijatelná dohoda o vystoupení Velké Británie z EU podepsána. Jenže potom by bylo v plné nahotě vidět, že dnes je státům mimo Evropskou Unii lépe.

Ostatně za tahouny Evropské Unie jsou označovány státy Německo, Francie, Itálie. Stačí se podívat, jak se v poslední době daří Německu, o dalších dvou zbývajících raději nemluvím. Také to, jak Theresa May dnes vede Velkou Británii o mnohém svědčí. Být v současné době premiérkou Margaret Thatcher, tak už má Evropská Unie stažené půlky strachy, vystupovalo by z EU dalších 5 států, a obdobní politici jako je Theresa May a Jeremy Corbyn by byli souzeni za vlastizradu.

Francie a Německo se rozhodli spojit v bezpečnostní i zahraniční politice, chtějí vystupovat jednotně. Neznamená to pro ostatní členské státy Evropské unie, že budou mít ještě menší šanci prosadit své zájmy, pokud se budou od Francie a Německa lišit?

Spíš bych to nazval – chtějí vyhrožovat jednotně. Ostatně co jiného jsou tyto věty: „Bez solidarity opusťte Schengen! Odřízneme vás od strukturálních fondů. Evropská Unie není menu, z kterého si můžete vybírat. Členské státy, které přijímají peníze z EU, ale nerespektují její principy, by měly pocítit patřičné důsledky“.

Po otevření hranic jsme stále slyšeli Merkel "my to zvládnem". Jenže nezvládají a tak se Merkel a další rozhodli, že nelegální migranti se musí přerozdělit. Ale přitom Merkel stále do éteru stále vykřikovala, že zásluhou přijímání nelegálních migrantů se u nich v Německu zvedá životní úroveň. Prdlajs, zvedala se a zvedá se kriminalita. Ale souhlasím s nimi - mají naprostou pravdu. Neplníme dohody, kvóty, nepřijímáme nelegální migranty. Nedbáme rad chytřejších a mocnějších kamarádů z Evropské Unie. Co si tedy zasloužíme? Nejvyšší trest. Okamžité vyloučení z EU.

A ohledně bezpečnosti, tak bych byl vážně velmi opatrný. Měli jsme s Francií smlouvu, jmenovala se „Spojenecká smlouva mezi Československem a Francií“, a byla podepsána 25. ledna 1924. Zradu Francie jsme pocítili na vlastní kůži a kupodivu nás předhodili svému dnešnímu spojenci, s kterým chtějí dnes opět určovat chod Evropy?!

Obě země mají dost svých problémů doma. Francouzský prezident Emmanuel Macron stále čelí problému Žlutých vest a nekončících protestů. Navíc na veřejnost prosakují videa a fotografie, které dokazují leckdy velkou brutalitu zasahujících policistů proti demonstrantům. Jak velký problém to znamená pro Macrona? A pro Unii?

V první řadě by si měl pan prezident Macron zamést před vlastním prahem, než bude chtít určovat osud jiných států. Vykydat onen hnůj, který si tam Francouzi natahali. V rámci politické korektnosti nemohou Policisté a četnictvo účinně zasahovat proti těm, kteří dělají bordel a zapalují stovky aut. Ale proti drzým Francouzům, oblečených do žlutých vest, zasahují ti stejní policisté razantně až brutálně. Což je hodné špatné.

A k Unii? Ty, kteří porušují pravidla je třeba pohnat k odpovědnosti. Takže to vezmeme popořádku. Nejdřív by měl stihnout trest Francii, Itálii a Velkou Británii za rozvrácení pořádků v arabském světě, který vygeneroval uprchlíky a jejich pašeráky. Pak by měl stihnout trest Německo, které aniž by se zeptalo ostatních členů Evropské Unie a Shengenského protokolu, způsobilo nekontrolovaný pohyb nelegálních migrantů a nakonec by měl stihnout trest státy, které nehlídaly hranici EU a nelegálním imigrantům dovolily volně projít. To je všechno. Česká republika se v té kauze nevyskytuje.

Ani vztahy mezi Francií a Itálií nejsou v pořádku, podle Francouzů dokonce nejhorší od druhé světové války. Italský vicepremiér De Maio se totiž v Pařiži setkal se zástupci Žlutých vest a Francie to označila za zásah do její domácí politiky. Dokážou spolu ještě státy Evropské unie komunikovat?

Vztahy mezi Francouzi, a Italy, kteří již vidí, že tímto směrem to zkrátka nepůjde, jsou špatné. Evropská Unie se rozhádává čím dále více. Ale kupodivu nám je od různých pro Evropských politiků většinou sídlících v Bruselu kázáno, abychom využili dobře svoji příležitost mlčet. Francie nyní odvolala svého velvyslance v Itálii po měsících eskalace napětí, prý se populizmus šíří jako malomocenství – to je Francouzský výrok.

Jenže je to Francouzský prezident Emmanuel Macron, kdo je v rozporu nejen s vicepremiérem De Maiem, ale i s dalším zástupcem italské vlády, ministrem vnitra Matteo Salvinim. Fakt je, že k jejich dobrým vztahům asi nepřispělo to, když Salvini řekl, že doufá, že se francouzští lidé brzy budou moci "osvobodit od hrozného prezidenta" a povzbuzoval francouzské voliče, aby podpořili francouzskou pravicovou političku Marine Le Pen. A dalším faktem je, že pan Macron má skutečně velmi podivné chování a jedná s Francouzi tak jak s nimi jedná. Směrem k Itálii - Macronova vláda odmítla požadavek Itále převzít v roce 2017 část žadatelů o azyl, kteří připlouvají k italským břehům, protože podle Macrona jsou Afričané připlouvající k italskému pobřeží z Lybie z velké části „ekonomičtí migranti“.

Nikdo vlastně nelegální migranty důrazně zastavit nechce, ale na svém území je také nikdo nechce. Nejraději by je přerozdělili do dalších států Evropské Unie. Ony tahanice mezi Francií a Itálií mají původ právě oněch legendárních větách „Pomozme jim, jsou to přece lidé“ a následně „Teď je musíme přerozdělit, protože k nám se nevejdou“ a odpovědi „Tak proč jste si je tam brali, když se jich teď chcete zbavit? Stačí netahat je do Evropy.“ Jak budou Itálie a Francie komunikovat dál, to není na onom pánovi, sedícím v Elysejském paláci. Itálie a Francie jsou příliš veliké země na to, aby kvůli rozmaru několika lidí mezi sebou postavili betonovou zeď.

Co byste si představoval jako dobrý výsledek v nadcházejících volbách do Evropského parlamentu?

Možná trochu naivně doufám, že se do EU dostanou zastupitelé, kteří budou zastupovat své voliče. Strany představující "kontroverzní" názory ukáží, jak zaujal jejich program voliče. Bez informací o „zabitém studentovi“, který by popohnal nerozhodné voliče, se doufám obejdeme. Zmatené proslovy a konání vyplašených lídrů „tradičních pro Evropských stran“ dává naději, že se přece jen něco stane, a ony klasické pro Evropské strany budou převálcovány. Pokud se tak stane, začnou se dít zajímavé věci. Když to tak dopadne, budou intelektuálové volící Evropské hodnoty po volbách kvílet, jak se za Čechy stydí.

Reportérka ČT Nora Fridrichová se nechala zvěčnit, kterak drží odznáček na podporu EU. Byl to zásadní výstup proevropské kampaně před volbami? Je v pořádku, aby zaměstnanec veřejnoprávního média takto agitoval ve prospěch jedné či druhé strany?

Je slušnost být nestranný, pokud jsem reportér nebo novinář. Pokud nedokáži být objektivní a pocit vlastní neomylnosti mě zaslepí, nebudu již dobrým novinářem. Stalo se to v minulosti jiným, stalo se to i této paní, která nicméně nikdy nesahala ani po kotníky opravdovým novinářům, jako byli třeba pan Jan Petránek, Pavel Tigrit, Egon Erwin Kisch, nebo Karel Čapek. Jenže když nejlepší novináře určuje »Nadace Open Society Fund Praha« pana George Sorose… Možná by nebylo až tak od věci se zeptat, kolik školek postavila tato nebo obdobné nadace, kolik peněz v poměru k platům dali neziskové organizace na přestárlé, žijící v České republice. Proč lidé musí vybírat na invalidní vozíky a operace mezi sebou a neziskové organizace pořádají přednášky, workshopy, kulaté stoly, tiskové konference, tisknutí letáku a aktivistické kampaně. Ne, není v pořádku, pokud někdo agituje ve veřejnoprávním médiu, když je jeho povinností být nestranný,

Známá americká neziskovka Freedom House zveřejnila každoroční žebříček měřící úroveň svobody v jednotlivých zemích. Česká republika pod Zemanem a Babišem si vysloužila skóre 91/100, o 3 body horší než Německo, ale o bod před Francií, o tři před Slovenskem a o pět před Spojenými státy. Jak vnímáte úroveň svobody v Česku vy?

Svoboda není na příděl. Svobodu si musí člověk zasloužit. „Svoboda je drahá a křehká, a stojí za to pro ni položit život“, řekl Alois Rašín. Jinak k mému pohledu na žebříček, ano jsme určitě svobodnější než třeba v Německu a USA, V NĚČEM, ale v něčem je svobodnější pastevec v horách. V něčem úrovně svobody oproti USA nedosahujeme a nedosáhneme ji. Například svobodně hájit svůj majetek, i za cenu použití střelné zbraně. Se svobodou souvisí také odpovědnost a práva povinnosti jednotlivce. Záleží na každém daném jedinci, kde chce žít, a jakou míru svobody si přeje mít. Poslouchat a tančit podle toho jak si vrchnost přeje, určitě není známkou svobody.